Ročník 6 / Číslo 1-2 / Vyšlo 16. dubna 2007
RECENZE

MOZART A MARTINŮ V PODÁNÍ ORCHESTRU CAMERATA JANÁČEK


Ostravské těleso Camerata Janáček vedené koncertním mistrem Pavlem Doležalem a složené především z mladších hráčů Janáčkovy fi lharmonie Ostrava (vzniklo v roce 1998) nahrálo a uvedlo pod hlavičkou nakladatelství Ragtime Records kompaktní disk s názvem Dvě velká M s podtitulem Mozart – Martinů. Jak tvrdí autoři doprovodného textu v bookletu, tímto svým titulem hodlají poukázat na myšlenkovou a náladovou spřízněnost obou, časově i stylově, vzdálených skladatelů – klasicisty a neoklasicisty.

Vedle tohoto spojení staré a novější hudby jde především o nápaditý výběr skladeb, který sleduje dva póly tvorby zmíněných tvůrců. Jasnozřivější a radostnější je na CD zastoupen u Mozarta Divertimentem D dur a dále Divertimentem F dur. U Martinů je představen pro změnu Serenádou č. 2, která má doložit, že autor „dokázal ve svých dílech – samozřejmě po svém, ale neméně geniálně – vyjádřit podobnou intenzivní radost a jas, jaké pociťujeme při poslechu děl Mozartových“. Tato miniatura B. Martinů vyniká zpěvností, srozumitelnou formální stavbou psanou v tříhlase a charakteristickým úvodním motivem, s nímž autor ukázkově pracuje například v celé části Allegro.

Linie méně radostná, »ztemnělá« je představena na kompaktním disku skladbou Adagio a fuga c moll KV 546, původně psanou pro dva klavíry v roce 1783 s názvem Fuga c moll. Opus slouží jako ukázka vytříbené a zkušené interpretace souboru Camerata Janáček, přestože nejde stylově o tzv. autentickou interpretaci hranou na dobové nástroje. Závažnější pól tvorby B. Martinů je prezentován na skladbě Sextet z roku 1932 původně komponované pro obsazení šesti hudebníků, v roce 1951 rozšířené o part kontrabasu a přizpůsobené pro orchestrální provádění.

Při poslechu zaujmou především některé detaily v interpretaci, volby tempových změn, které v podání ostravského souboru například u Mozarta ozvláštňují zejména slavná divertimenta, rozhodující jsou i nuance dynamických změn, podtrhl bych zejména závěrečné pizzicatové téma z Presta Divertimenta F dur. Jistě, mnozí znalci zřejmě budou pociťovat menší důraznost a energičnost v těchto oblíbených a proslulých skladbách, zmínil bych v této souvislosti Varchalovský komplet Mozartovských divertiment, ale tento ostravský, pietnější přístup má své zvláštnosti: I v takto účelově a formálně odlehčenějších skladbách lze nalézt jistou míru tragičnosti a tedy smutku, »ztemnělosti« (Andante z Divertimenta F dur), což sice trochu vyvrací dramaturgickou koncepci, ale není jí na škodu. Sám považuji za vydařené provedení Presta z Divertimenta F dur, a to pro souhru i výraz – tedy patřičnou muzikálnost, která je jedním z kladů tohoto mladého orchestru, který vystupuje nejen doma, ale i v zahraničí, například v Rakousku, Německu, Itálii a jinde.

Camerata Janáček: Dvě velká M. Vydalo nakladatelství Ragtime Records v Ostravě v roce 2006.

[Jiří Macháček]