Podivní přátelé

        Podivní
přátelé,
            spouštíte se
      ze stromů!
Mohl jsem to tušit.
    Pořád jsem si říkal, kde vás vezmu,
                a teď koukám: ze stromů!
                        A jak se vezou!
Je jich jako pavouků,        to asi nedokoukám,
určitě nezbude na všechny,        tolik kusů nemám,

        znám se přece:
                        všem
                        nemám co nabídnout.
    A kdo se ke mně neprotlačí, ten prostě utře.

Neuvidí mě ani z dálky.
Z výšky            snad.
Další a další naskakujou a berou to sešupem.
    Nádherný skluz!
            Když si neužiju tohle, tak už asi nic.
            Myslím, že nezestárnu.
To nemůžu stihnout, vy to ke mně určitě stihnete dřív,
                            podivní
                        přátelé!
Dopřejte si mě beze spěchu.
                Vždyť stojím docela klidně!
                Očekávám,
že mě ušetříte všech hrůz budoucího světa.
    Co by jednou někdo dal za tak strhující pohled!
    Vysoko nahoře koruny stromů, průhled na oblohu,
                a o něco níž...
    Na které z těch sjíždějících těl se dívat dřív, jak se
                    tak hladce a vznešeně
                        blíží zemi?

Jen doufám, že se v poslední chvíli nic nepokazí.
Ještě zdaleka nejste dole.
                            A pak?
                        Snad jste dostatečně vybaveni!
                        Hlavně nohy,            ty se hodí.

Pokud sobě máme co nevidět stanout tváří v tvář,
            tak
            bez nohou se to prostě neobejde.
Bez toho se prostě nepodaří naše
                                        podivné
                                    přátelství
                                        úspěšně uzavřít!

    Zůstanete viset ve vzduchu, a co já potom?
    Chvíli bych se ještě díval, ale
    zas nějak moc dlouho bych to asi nevydržel.
    Bylo by mi za vás trapně, že jste to nedotáhli.
                Kolik stovek tisíc let jste na to měli?
                A já se přece kvůli vám nebudu vracet!
    Neříkejte, že jsem si špatně vybral.
                Neříkejte
                        vůbec nic!
Takové přátelství, jako je naše, se přece obejde beze slov.

                                        (2005)