Ročník 4 / Číslo 1-2 / Vyšlo 22. srpna 2005
POEZIE

Marie Šťastná

JAKO KDYŽ SI

Jako když si hřbetem ruky
    rozetřeš rtěnku
Taková síla
Taková vášnivá potřeba
A pak se za tebou něco otevře
    a vysypou se na tebe
    všechna zrnka vypité kávy
Řeknou si
    byla to ona
Řekneš si
    byla jsem to já

PĚT METRŮ ČERVENÉ KRAJKY

Držím si vlasy
    abych konečky nenamočila
    do inkoustu
Ptáš se mě na černovlasou dívku
    a jí říkám ano
    dnes ji bolelo břicho
    ale zítra by se dala svést
Za tu zprávu jsi mi daroval
    pět metrů červené krajky
    a zaplatil za mě útratu

VOSKOVKY

Dlouho jsi neohrnul ret a nechytl mě za vlasy
Voskovky ve všech barvách
    na dětské kresbě
    napřažený prst
    a otisk rtěnky
Mám všechno v paměti
    už dlouho
    jsi mě nekousl do ramene

NAD STOLEM

Nad stolem s trochou medu
    tvé vlastní ticho
    místo rána
Místo zvuků jen barva
Jen nehlučný tón
    trvání paměti
    jehelník neslyšných sesuvů půdy
Jak poprvé mávnutí rukávem
    a z něj se vynoří jistoty
    třaslavé
    v plenkách
    ale jistoty
    a v mé kůži doznívá
    noční kvartet doteků
Zatím jen hrou
    polovážně
S prstem na spoušti

JSEM ZATÍM POSLEDNÍ

Jsem zatím poslední
    kdo pláče pro Roberta Desnose
    zatím poslední
    z terezínských úšklebků
    z jemného patosu neznáma
Moje ruce mě někdy
    přežehnají křížem
    i ve snu

       

PŘED NESKRÝVANOU NAHOTOU

Před neskrývanou nahotou
    cudných dívek
    musím přivírat oči
Vyprávíš mi o nich
    a říkáš tím nejsi taková
    svlékáš se neochotně
    a neumíš ani
    pořádně roztáhnout nohy
A já říkám
    pravda
Nic jiného

HOUPÁNÍ

Sedni si do křesla a rukama hlaď plyš
    až tě v zádech zamrazí z toho mlčení
    ne jednou
    ale ťapavou zimou měření kůže
    do podzimu jara

Už zavíráš oči
    a stáří se pomalinku plazí
    kolem kotníků
    jednoduché a klidné

Strop se dívá na tebe
    ty na něj
    zhoupni se
    divadlo bílých spár
    a tiše

SVATEBNÍ POCHOD

Tak už tě utloukli
    posvátnými argumenty
Děti
    ta snědená sousta milování
    tě obklíčily svými vlásky
    a žena pod tebou taje
    na jarní vody
Mé blahopřání chlapče

Počkáme do podzimu

VÁLKY

Až mrštím kamenem
    Goliáš ustoupí
    a pak spolu budeme spát
Odvěké nepřátelství
    se vybouří v pohybu beder
Bez ozvěny
Ráno kámen položím
    do řady na parapet
    a uvařím kávu
Černou
    silnou
    spokojenou až po okraj


Marie Šťastná se narodila v roce 1981 ve Valašském Meziříčí. V loňském roce získala v literární soutěži Ortenova Kutná Hora 1. cenu. Studovala dějiny umění na Ostravské univerzitě.
Nyní žije v Ostravě.

ilustrace: Kateřina Konvalinová

| Obsah čísla | Titulní stránka čísla |


| email redakce: protimluv@seznam.cz | Naše bannery a ikonky | |
| webdesign © 2018 Jaroslav Němec |